Soutěsky říčky Kamenice Hřensko

soutěsky Hřensko

Jednou z nejznámějších atrakcí Českého Švýcarska jsou soutěsky na říčce Kamenici.

Vznik této krajiny začal před mnoha milióny let na dně moře. Po jeho ustoupení začaly krajinu přetvářet přírodní procesy, které působí neustále. Dlouhou dobu byla oblast kolem Kamenice težko přístupná a svým tajemnem lidi spíše odrazovala. Až na konci 19. století byla oblast prozkoumána a upravena za účelem turistiky. Návštěvníky čeká procházka romantickou přírodou podél toku Kamenice obklopené z obou stran hradbou vysokých skal. Budete procházet pod skalními převisy, několika tunely, přes úzké lávky. Dva úseky cesty lze absolvovat pouze na lodičce – jedná se o Edmundovu soutěsku(jinak nazývanou Tichou) a Divokou soutěsku. Lidskou silou poháněná loďka nás proveze mezi skalními útvary, převozník nás seznámí s živými i zkamenělými obyvateli soutěsek. Mezi soutěskami nás čeká odpočinkové místo s restaurací, kde je možné opéci si nějakou dobrotu na ohni.

Jízda lodičkou

Jízda soutěskami je možná v obou směrech na dvou úsecích – Edmundové a Divoké. Soutěsky jsou přístupné pouze plavbou ve člunu. Mají podobu skalnatého kanonu se strmými, často kolmými stěnami, vysokými 50 – 150 metrů. Některé části skal se v dávné minulosti utrhly a sesuly na dno soutěsky. Mnohé skalní věže mají zajímavé tvary (Skalní rodina, Strážce aj.) Převozník pohání lodičku bidlem, stejně jako tomu bylo v době vzniku této atrakce. V průběhu plavby podává výklad o historii a současnosti soutěsek, popisuje roztodivné skalní útvary – tzv. obyvatele soutěsek. Edmundova (Tichá) soutěska měří 960 m, Divoká 450m. Jízda trvá v Edmundově soutěsce asi 20 minut, v Divoké pak 15 minut.

K soutěskám je možné se dostat ze čtyřech míst : Hřensko, Mezná, Mezní Louka a Růžová. Od Hřenska je přístup po pěšině podél řeky Kamenice, pod skalními převisy se třemi tunely, cesta je rovinatá, dlouhá 2 km. Z Mezné sledujeme zelené turistické značení, velice strmě klesáme otevřeným terénem k lesu a pak mezi stromy, stezkou sevřenou skalami, do romantického stinného údolí Kamenice. Dojdeme k Meznímu můstku, přejdeme na levý břeh. Pokud se vydáme proti proudu toku, pak dojdeme k dolnímu přístavišti Divoké soutěsky. V případě, že se rozhodneme pro cestu po proudu, naše kroky nás dovedou k hornímu přístavišti Edmundovy soutěsky. Z Mezní Louky se vydáme po modrém turistickém značení, zprvu příjemným vysokým lesem téměř po rovině. Po 2 km opouštíme modrou značku a dáme se vpravo směrem dolů až narazíme na Kamenici. Po jejím pravém břehu, kolem studánky Pramen štěstí, dojdeme k hornímu přístavišti Divoké soutěsky. Ze severního konce obce Růžová se vydáme po zelené turistické značce lesní cestou, zprvu po rovině a potom strmě dolů schodovitou cestou, která nás opět přivede k Meznímu můstku. Odtud se vpravo dostaneme k Divoké a vlevo k Edmundově soutěsce.

Celodenní výlet Hřensko - Pravčická brána - Mezní Louka - soutěsky - Hřensko

Výchozí bod: Hřensko

Časový plán: celkově 5 až 6 hodin (min. 15 km pěšky + 1,5 km na pramicích)

Náročnost: lehká túra, vedoucí po dobrých, značených turistických stezkách; kromě úvodního výstupu k Pravčické bráně se jde převážně mírně zvlněným terénem, po rovině nebo z kopce.

Možnosti občerstvení: výletní restaurace Sokolí hnízdo a občerstvení a bufet Pravčická brána, stánky a hotel Mezní Louka, penzion Mezná, výletní hostinec a bufet v Edmundově soutěsce, restaurace a penziony Hřensko.

Pozoruhodnosti:

Pravčická brána
skalní útvary nad Gabrielinou stezkou,
Divoká a Edmundova soutěska.

Z Hřenska sledujeme červené pásové značení nejprve po silnici až k turistickému rozcestí Zři prameny. Odtud začíná výstup k Pravčické bráně. Dáme se lesní cestou vlevo a stoupáme pod strmé skalní stěny. Nad serpentinami dosáhneme úpatí samostatného skalního útvaru Malý Pravčický kužel, který je oblíbeným cílem horolezců. Závěrečný úsek výstupu vede po visutém můstku, pak uměle proraženým tunelem.

Po prohlídce areálu se vracíme na hlavní značenou cestu a pokračujeme členitým traverzem podél skal. Tento úsek upravený v r. 1892 nese název Gabrielina stezka. Cesta se vine takřka po vrstevnici, obchází boční údolíčka a neustále se přimyká ke skalním útvarům, občas se otvírají hezké výhledy. Nad námi postupně defilují další známé útvary : Velký Pravčický kužel, Homole cukru, Křídelní stěna, atd. Posléze se napojíme na širší cestu a lesem sestoupíme na Mezní Louku.

Odtud pokračujeme podle modrých značek příjemnou lesní cestou 1,5 km k turistickému rozcestí Nad soutěskami. Zde odbočíme vpravo (bez značení) a pěknou skalnatou roklí sejdeme až do sevřeného údolí Kamenice. Uměle zajištěná cesta podél řeky, nad níž se tyčí mohutné pískovcové stěny a věže, nás po chvíli dovede k hornímu přístavišti pramic v Divoké soutěsce, které bylo vybudováno při ústí malebného Kachního potoka. Následující úsek soutěsky je suchou nohou neprůchodný. Jediný způsob, jak se dostat dál, představuje tedy plavba po vodě.

Po absolvování asi 600 m vodní plavby Divokou soutěskou pokračujeme kolem Mezního můstku přes několik uměle vyražených tunelů a skalních galerií k hostinci a hornímu přístavišti pramic v Edmundově soutěsce. Zde se pak dále plavíme téměř 1 km, mj. i pod umělým vodopádem. Od konce plavby zbývá zpět do Hřenska ještě zhruba 1,5 km pohodlné chůze.

Historie soutěsek ve Hřensku

Soutěsky na Kamenici tvořily dlouhou dobu obtížnou překážku, kterou museli obyvatelé pravobřežních obcí Vysoké Lípy a Mezné zdolávat cestou do kostela v Růžové. Kamenice však byla nejen překážkou, ale i zdrojem příjmů – plavilo se tu dříví a při zimních tazích pstruhů a lososů nastávaly rybářům zlaté časy.

A do toho přišli odvážlivci s nápadem splout soutěsky na vorech. Pět dobrodruhů uzavřelo v r. 1877 zdánlivě šílenou sázku v hřenské hospodě U zeleného stromu a pak na třech vorech vyplulo od Dolského mlýna do míst, kterým tenkrát lidé říkali „konec světa“. Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila posádku bez úhony až do Hřenska. Tím byl položen základ využití soutěsek jako turistické atrakce.

Kníže Clary-Aldringen poovolal italské odborníky a pod jejich vedením pak na 200 dělníků upravovalo soutěsky, pomáhal i Horský spolek pro České Švýcarsko. Byly zřízeny plovoucí chodníčky, mostky, vystříleny tunely, zasazeny lávky nad vodou a postaven jez. Dne 4. května 1890 byla slavnostně otevřena Tichá neboli Edmundova soutěska a restaurace v soutěskách. Provoz obstarávalo pět lodiček, převozníci v námořnických stejnokrojích poháněli a kormidlovali plavidla bidlem, což zůstalo dodnes. Divoká soutěska se svého otevření a první plavby dočkala o osm let později v r. 1898.

O oblíbenosti této atrakce si uděláme obrázek z doložených písemností z dvacátých let 20. stol. – v Edmundově soutěsce převáželo 14 člunů, v Divoké 7, dohromady navštívilo soutěsky v průměru 160 000 lidí ročně. Plavilo se od sedmé ranní hodiny do tmy a byly stanoveny i přísné předpisy – v soutěskách byl zakázán podomní obchod, žebrota, fotografování jako obchodní činnost a vylepování politických letáků.

Další podrobné informace : www.soutesky-hrensko.cz