Rosenthal-Bielatal

Bieletal

Obec Rosenthal-Bielatal je tradičním, idylickým, prázdninovým místem s rozmanitou, kouzelnou krajinou nacházející se na levém břehu Labe v poklidné části Saského Švýcarska. Obě části obce představují naprostý lezecký a turistický ráj obklopený rozsáhlými lesy a bizarními skalními útvary, které nabízejí řadu možností pro mnohostranné sportovní a odpočinkové aktivity (skalní lezení, cyklistické a pěší túry, ale i jízdy kočárem). Ze zajímavých turistických cílů stojí za zmínku kamenný vyhlídkový altán v údolí plném skalních věží u Rosenthalu. Okolo vyhlídky prochází žlutá TZ - okruh okolo Schweizermühle. V Bielatalu najdete 239 vrcholů a přes 3 400 horolezeckých tras, které patří k nejvyhledávanějším horolezeckým místům v Saském Švýcarsku. Atraktivní je např. známý skalní útvar Herkulessäulen u Rosenthalu, krásné výhledy jsou z vrcholu Kohlberg a z vyhlídky nad Hermsdorfem. V Bielatalu nenajdete obry typu Bloszstocku, nebo Falkensteinu. Výška věží tu je tak do padesáti metrů a to není na saské poměry nijak moc. Nižší výšku však vyvažuje romantická krása, fantasticky tvrdý pískovec a velká koncentrace nezaměnitelných pískovcových útvarů. Za poznámku stojí i místní zvyky upoutávající v podobě senem vycpaných figurín, které jsou umístěné ve všelijakých pozicích kolem vesnických stavení. Některá groteskní ztvárnění všemožných lidských postaviček Vás nenechjí bez úsměvu na rtech. Vůně lesních jahod a borůvek je tu všudypřítomná a drobné plody můžeme vidět prosvítající pod malými lístky rostlin choulících se na okraji cest.

Do údolí se nejsnáze dostanete z obce Sněžník přes turistický přechod Soví brána, dále buď rovně po "Tetschener Straße" na Rosenthal, nebo vlevo směrem do údolí Suché Bělé po žluté značce. Do údolí Suché Bělé je možné se dostat také z osady Ostrov údolím říčky Ostrovsá Bělá /po přechodu hranice se název říčky mění na německé Biela/, vytekající z rybníků na našem území.. Údolí Bielatal se směrem do Německa zužuje a mění se i charakter cesty, asfalt nahrazuje upravená hrabanka s malými kaménky. Pojem státní hranice splňuje v těchto končinách dřevěná závora. Pokud zvolíte pro náštěvu příjezd automobilem zvolte osadu Ottomühle s placeným parkovištěm (3 EUR za den), odkud se dá celkem dost pohodlně dostat do všech hlavních skalních skupin.

Rosenthal-Bielatal a podrobnější informace nejen pro horolezce

V Bielatalu popisuje modrý díl Heinickeho průvodce celkem 233 věží, na které vede mimo jiné 82 pěkných osmiček, 52 pěkných sedmiček a 97 pěkných šestek, tedy cest s jednou, nebo více hvězdičkami. Zatímco u stěn se s autory průvodce většinou shodnu na tom, že to jsou pěkné a pohodové cesty, hvězdička u spáry obvykle říká, že je cesta ve své kategorii poměrně výživná a že si tam zabojujete. Z uvedených údajů je vidět, že je v Bielatalu dost co dělat a spíš si zde na své přijde softmover, než extrémista, ale i ten tu má zajímavé cíle. Naši exkurzi Bielatalem začneme od parkoviště v Ottomühle, kam se nejlépe dojede z Petrovic přes Bahratal, Raum, kde odbočíme doprava kolem Rausensteinu a v údolí doprava přes Schweizermühle dojedeme těsně před Ottomühle na parkoviště. Dál už nás značka nepustí, do Ottomühle mohou jen místní obyvatelé. Na konci parkoviště za boudičkou a čističkou odpadní vody přejdeme přes potok a cestička vedoucí šikmo doleva nás brzy dovede na náměstíčko obroubené věžemi Schiefer Turm, Schiefe Zacke, Hallenstein, Chinesischer Turm a trochu stranou stojícím Sonnenwendsteinem. Bielatalskému začátečníkovi bych tu doporučil začít, poněvadž je to z parkoviště nejblíž a pro většinu lezců se tu něco najde. Je tu dost početná nabídka dvouhvězdičkových cest, které nelze vynechat. Pětková Alter Weg na Chinesischer Turm od starého Fehrmanna z roku 1904 je trochu stěnová, trochu spárová se spoustou smyček. Trojkař se potěší koutovou chytovatou spárou Südriss na Sonnenwendstein (takových trojek není mnoho). Kdo má v pořádku nervy, neměl by vynechat Ostkante VIIb na Chinesischer Turm z dílny Waltera Schillera z roku 1957. Na předskalí to sice není moc těžké, ale smyčku nedáte. Na plošině je nejlepší hodně prodloužit dobírák, nebo uklidnit nervy protože ani dál ke kruhu se nedá zajistit. Cesta vede dál po elegantní hraně, kde se pak už pár smyček založit dá. Vrcholový převis se obejde vpravo a vrchol je náš. Lahůdková je též Ostkante VI, RP VIIa na Schiefer Turm od tatíka Perryho-Smithe léta páně 1906. Z průchodu mezi Chinesischer Turm a Schiefer Turm lehce ke kruhu, od něj trochu nelogicky doleva dolů a pak nahoru po hraně. Pokud dáte na polici smyčku, pořádně ji prodlužte. Klíčovým místem je přelezení původně stavěného místa nad druhým kruhem. Dvojhvězdičkovou parádu můžete zakončit cestou Südkante VIIa na Sonnenwendstein. Začíná v koutě Südrissu, odkud se traverzuje doprava na hranu ke kruhu. Před traverzem se dá dát smyčka, ale lepší je se bez ní obejít, jinak lano děsně táhne. Od kruhu je položená stěna snů – rajbas tu a tam s chytem a stupem, pohoda. Radost nezkazí ani převisy a za chvíli jste nahoře. Pokud se budete chtít zapsat do knížky, najdete ji na polici asi dva metry pod vrcholovou plošinou naproti Chinesischer Turm a slaňák je na začátku komína na náhorní straně. Všechny tyhle super cesty jsou hned vedle sebe, skoro ani nemusíte přenášet batoh. Prostě balada, skoro na celý den co dělat. No a kdyby to ještě nestačilo, je tu dalších jedenáct jednohvězdičkových cest, například Halb so wild, IXb od Michaela Techela, spárová Westweg VIIa od Perryho-Smithe na Hallenstein, kde jsou v jižní stěně ještě dokonce čtyři hvězdičkové cesty od VIIc do VIIIb, byť i některé z nich mají vedle hvězdy i vykřičník, znamenající menší odjištěnost a větší nároky na morál. Ze všech věží je pěkný rozhled na celé okolí. Při pohledu do údolí je vpravo skupina kolem Herkulových sloupů, naproti přes údolí skupina věží kolem Johanniswacht a nalevo asi nepřehlédnete Daxenstein se zeleně natřenou plechovou větrnou korouhví. Všechny tyhle oblasti jsou hájemstvím dalších parádních cest, ale abych vás nepřehlcoval, podíváme se na ně příště. Nejkompletnější průvodce je modrý díl Klettrerführer Sächsiche Schweiz pod redakcí Dietmara Heinickeho, ještě existuje Kompaktführer a kromě naší databáze cest na Horyinfo najdete výběry pěkných cest na www.teufelsturm.de. Vzhledem k tomu, že je Bielatal chráněnou oblastí, nejsou tu oficiálně povolené bivaky.

Historie horolezectví v Rosenthalu-Bieletalu

Rosenthal poprvé zmíněn v r. 1356. Do r. 1503 patřil k Čechám, poté k Sasku. Místní části Rosenthal, Bielatal; 1819 obyvatel. V r. 1994 byly původní obce sdruženy pod název Rosenthal-Bielatal. Velký rozkvět zažila obec v 19. stol., kdy zde byly hojně navštěvované lázně (dnes neexistují). Hraniční turistický přechod do ČR (Rosenthal). Ještě něco historicky lezeckych zajímavostí. Schiefer Turm byl oblíbený vrchol učitele Hanse Arnolda, který se narodil v roce 1902. Tento lezec vystoupil na svůj první vrchol v 17 letech, na poslední v roce 1989, tj. v 87 letech. Za těch 80 let lezení vylezl 13 446 cest, z toho vyvedl 9 prvovýstupů, mezi nimi nádherný dvojhvězdičkový Himmelsleiter na Frienstein v oblasti Affensteine. Na svou oblíbenou věž Schiefer Turm vystoupil 548krát. Aktivní tu byl američan Oliver Perry-Smith, žijící v Drážďanech. V roce 1905 tu zanechal dvě cesty na Schiefe Zacke a Schiefer Turm, o rok později další dvě, naposledy se tu zastavil v roce 1913. Své stopy tu zanechali i další významní lezci nevyjímaje Bernda Arnolda, Helmuta Oehmeho, Petera Siegerta, redaktora průvodců Dietmara Heinickeho nebo Manfreda Vogela.